Zavírání Alp v živých Mrtvých horách, 23.-25.11.2018

Letošní ZA bylo o týden posunuto kvůli Šímovi a nakonec to bylo velmi dobře – chata, pro kterou jsme se nakonec rozhodli, byla jen pro nás. Na krásném místě.

 

 

Nebylo jednoduché najít vhodnou chatu, neboť se mi nechtělo nikam daleko a v blízkých pohořích moc winterraumů není. Po několika pokusech a konzultacích s účastníky jsem nakonec dostal tip na chatu Pühringerhütte v Totes Gebirge – byla přijata jednomyslně. A tak se naplánoval odjezd a mohlo se vyrazit.

 

Z devíti lidí jsme nakonec jeli v sedmi: Zuzka, Vrbka, Luděk s kytarou za Knížete, Karel, Jarmila, Cyr a já. Čejpik i Šíma se stejně jako Kníže omluvili ze zdravotních důvodů. Odjezd byl z HK o půlnoci, příjezd ráno k jezeru Grundlsee, nazývané jako Zelená perla tohoto pohoří.

 

Nesmím ale zapomenout na veselou popůlnoční zastávku v Praze v nonstop Tescu pro bezkofeinovou kávu.

 

Je tedy pátek ráno a po přebalení za mírného mrazu, při hezkém svítání, vyrážíme z obce Gössl (720m) směrem k chatě (1637m). Psali 3-4 hodiny. Nespěchali jsme, užívali jsme si to. Začínal jsem tušit, že jdu jedním z nejkrásnějších míst této nadmořské výšky v rakouských Alpách. Občasné zastávky byly především z důvodu kochání se, užívání si přírody a výhledů.

 

Za jezerem Vorderer Lahngangsee jsme u Elmgrube dospali noční jízdu. Přes hodinu. Velmi příjemná zastávka.

 

K chatě to byl již kousek – v 13:20 se ukázalo místo, které mi přišlo jako ráj.

 

Samostatný winterraum byl útulný a AV klíč k hlavní chatě, sehnaný Knížetem a vyzvednutým u něj o půl druhé ráno, byl zbytečný, vyměnili zámek. Naštěstí nebyl potřeba, winterraum byl naprosto dostačující.

 

Zatopili jsme, nabrali vodu v jezeře, začali vařit čaje a medvěďáky, odpočívali jsme po noční jízdě a výstupu. Brzy byla tma a tak jsme pokračovali v příjemném posezení u piv zanechaných v ledničce, při Luďkově výborně namíchaném „mléce“, kytaře a jeho oblíbených sonzích a písniček ze žluté Já písničky. Venku zářil měsíc a hvězdy.

 

Sobotní ráno bylo báječné. Díky zavřeným okenicím jsme začali vstávat o půl desáté, já sám pak v 10:30!!! Slibované pohodové ZA se stávalo realitou. Hodinu poté vyrážíme bez Cyra směr Rotgchirr (2270m). Z chaty byl vidět kříž a cesta k němu tak 3-4 hodiny.

 

Zprvu byla cesta turistická, ale stále blíže ke stěně se stávala těžší a místy lehce lezecká. Začalo chumelit, vápenec začal klouzat a to rozhodlo: Vrbka s Jarmilou to po téměř dvou hodinách otáčí. Právě včas, kdy to ještě relativně bezpečně šlo, pozdě však na to, aby to holky zvládly sami. A na čekání nebylo počasí. Jdu tedy s nimi, vrchol počká. Karel s Luďkem a Zuzkou se u něj jistě vyfotí a výprava bude úspěšná.

 

A také že byla!!! V 14:15 Rotgchirr a zápis do knihy. Podle fotek hezké místo, bohužel nevyšlo počasí na výhledy a tak věřím, až se tam jednou znovu vypravím, že se bude na co dívat.

 

My zatím zprvu opatrně, pak již v pohodě sestoupili k chatě. Cestou Jarmila nezapomněla zapálit svíčku. Všichni tři pak u chaty využíváme moderního značení směr signál a spojujeme se se světem.

 

Večer byl opět příjemný, ve znamení oslavy vrcholu a dopíjení a dojídání zbytku donesených zásob. Pamatuji si, že bylo veselo, padlo mnoho hlášek a jsou zaznamenány. Nu, třeba je někdo dopíše do komentáře.

 

V neděli již vstáváme na budík, ale do krásného počasí. Škoda té soboty. Cesta dolů je stejně příjemná jako výstup, jsou nádherné výhledy, příroda čaruje. Vycházíme v 8:30 a u Šemíka se scházíme od 11:15 do 13:00. Někdo jde pomalu, někdo bloudí.

 

Cesta autem proběhla klidně, došlo i na společnou českou večeři. Ve 20:00 se loučíme u Terminálu v HK. Bylo to nádherné ZA, děkuji všem účastníkům za společnost. Určitě se sem ještě vrátím. Ale za rok jinam. Těším se.

 

František-FKDP

 

 

 

 

 

4 komentáře

  1. Anonym:

    Krásně jste ty Alpy zavřeli!Ať tradice dál pokačuje stejně úspěšně!Já jsem teď zavřená doma se zlomenou nohou a aspoň si můžu číst články:-)
    Pokyša

  2. Adéla:

    Děkuji za přiblížení vašich chvil v dalším kouzelném koutě Totesu. Vypadá to báječně. Ady

  3. Jarmila:

    Františku, pěkný výstižný článek…tak jsme se tam fakt měli 🙂 Hory nádherné, večery ve winterraumu rozesmáté, vrchol bude třeba příště, až se sem vrátíme. Františku, dík za solidární návrat na chatu, i když vrchol byl na dohled, dík i za trpělivost se zbloudilými… Fotografové dík za krásné fotky.

  4. Jana Vrbka:

    Krásný článek i zavírání Alp!! Přidávám se k Jarmilce a děkuji za pohodový návrat.

    A tady je pár těch vtipných komentářů, které František zmiňoval:

    „Na mačky serem, vy č…! To se normálně chodí!“ Na tuto hlášku si vzpomněl Karel v souvislosti s Pepou Tejklem a tím, co mu k 10. výročí napsat na křížek pod Kraličákem.

    „Cyr měl svou smrt na jazyku. Že jí Cyr nesežral, to měla smrt kliku“

    „Ta voda není čistá, ale na pití to stačí!“

    Originál hlášek na mapce vkládám do letošního deníku k zavírání Alp, kdyby měl někdo zájem….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.