Zavírání Alp v prašanem lechtivých Lechtálských Alpách, 17.-19.11.2017

Tradiční akce, tradiční termín, tradiční země, netradiční lokalita. Při rozhodování o místě konání letošního zavírání Alp jsme se zaměřili na nejzápadnější a méně navštěvovanou spolkovou zemi Rakouska Vorarlbersko a pohoří Lechquellengebirge. Výběr nakonec padl na chatu Ravenburger.

(Za Jiřího Knížete Hakena vložil F-FKDP)

 

 

 

O půlnoci ze čtvrtka na pátek vyrazila sedmička Jarmilka, Adéla, Karel, Šíma, Honza, Jirka a František z terminálu v Hradci. U tradiční pumpy na Barrandově byl naložen poslední člen výpravy Kníže. Přes Rozvadov, Mnichov a krátké bloudění kolem Garmische, jsme přijeli do vesničky Zug v údolí Lechtal, nedaleko městečka Lech.

 

 

 

 

 

Cesta nás čekala výškově i časově poměrně krátká a i proto jsme vyrazili netradičně pozdě až kolem 11 hodiny. Před sebou jsme měli přibližně 500 výškových metrů a asi 2 hodiny cesty v letních podmínkách.

 

 

 

 

 

První třetina trasy k salaši Stierlochalpe (1796 metrů) po široké cestě i přes přibývající množství sněhu byla poměrně pohodlná a navíc projeta autem. V další části do sedla Stierlochjoch (2009 metrů) už přišlo na řadu tradičně oblíbené prošlapávání v čerstvém prašanu.

 

 

 

 

 

V sedle se před námi otevřelo nádherné údolí s přehradou Spuller See a ukazatel oznámil příjemných 15 minut k chatě. Po téměř hodině (od tohoto ukazatele) jsme opravdu dorazili k Ravenburger Hütte (1948 metrů).

 

 

 

 

 

Odměnou byl úžasný winterraum, který měl všechny vymoženosti horského světa: kuchyňku, společenskou místnost a 2 (!!!) ložnice. Dokonce ani na záchodek jsme nemuseli chodit s lopatou za chatu.

 

 

 

 

 

Sněhu jsme si užili tento den již dost a tak k žádnému odpolednímu výletu již nedošlo a hned po příchodu nastaly tradiční procedury a to vaření medvěďáku a pak samozřejmě druhého, třetího. Hvězdná noc napovídala, že by příští den mohl být úžasný.

 

 

 

 

 

Sobotní prosluněné ráno jasně potvrdilo plánovaný výstup na 2679 metrů vysoký Spuller Schafberg.

 

 

 

 

 

Ale jakou trasu zvolit? Na vrchol je přeci značená cesta a ta by měla být nejschůdnější. A kdo ji bude pod tím metrem sněhu vyhrabávat a hledat? Rozhodnutí padlo. Půjdeme nejkratší možnou cestou a to přímo. Že by prvovýstup?

 

 

 

 

 

Celou cestu nás provázeli nádherné výhledy na údolí s přehradou po levé straně, Roggal Spitze a Wildgruben Spitze (2753 metrů – nejvyšší hora celého pohoří) za námi a vzdálený masiv Verwallgruppe směrem k švýcarským hranicím.

 

 

 

 

 

Pokus o výstup na Wildruben Spitze byl členy oddílu učiněn již před 10 lety v červenci 2007 a to samotným Pepou Tejklem v doprovodu Knížete. Ale sám Pepa uznal kopec z této strany a v téměř zimních podmínkách (v červenci bylo nasněženo) za obtížný a byl nahrazen sousedním Grätligrat Spitze (2642 metrů).

 

 

Přehrada Spuller See má jednu geografickou zajímavost (https://cs.wikipedia.org/wiki/Spullersee). Má dvě hráze. Z té hlavní teče potok Spuller Bach do Lechu a Dunaje a z té vedlejší potok Spreubach přes Alfenz, Ill do Rýna. Je tady jasné, že se nacházíme na rozvodí dvou moří a díky přehradě vlastně nevíme, kam to z chaty teče.

 

 

Výstup byl, i přes občasné skalní úseky a zapadnutí až po pás, poměrně příjemný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po 4 hodinách byl vrchol s dvěma kříži (!!!) postupně téměř všemi členy výpravy zdolán.

 

 

 

 

 

Došlo i na oslavu Šímových narozenin: rakvičkami se šlehačkou, pro všechny příjemné překvapení od Adély.

 

 

 

 

 

Ještě se rozhlédnout a hurá opatrně dolů.

 

 

 

 

 

Návrat byl ve znamení různých zimních radovánek, vytváření zadkových i jiných závodních drah.

 

 

 

 

 

Po návratu na chatu jsme začali jak jinak než medvěďákem a před chatou jsme pozorovali blížící se západ slunce a čekali na Jarmilku s Karlem. A Karel se vrátil se svým dobrodružným vyprávěním o útěku před lavinou.

 

 

 

 

 

Po západu slunce jsme se uchýlili do chaty a vařili další medvěďáky, dopíjeli i ostatní zásoby, pojídali Šímovi lahůdky. Večírek se nakonec protáhl asi do jedenácti hodin.

 

 

 

 

 

Nedělní ráno nás uvítalo předpovídaným sněžením a 20 centimetry nového sněhu. V 9 hodin jsme opustili chatu a začali stoupat do nedalekého 15 minut vzdáleného sedla.

 

 

 

 

 

Cestu jsme nově prošlapali a po ¾ hodině jsme skutečně byli v sedle a klesali do údolí a za 2 hodiny odklízeli sníh z auta.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po půl hodině se šťastně dostáváme zasněženou cestou na normální silnici a jdeme hledat místo na upravení se. Převlékárnu jsme tentokrát vytvořili až ve 2 km vzdáleném Lechu na krytém dřevěném mostě.

 

 

 

 

A to je konec výletu, letošního posledního. Cesta zpět byla příjemně pohodová a po nádherném zážitku jsme se rovnou všichni přihlásili na Zavírání Alp 2018. Tak zase za rok. Nebo radši mnohem dřív a mnohokrát.

 

Jiří – Kníže

 

5 komentářů

  1. Adéla napsal:

    Milí zavírači a i vy všichni ostatní, kteří jste s námi jeli v našich srdcích.

    Tentokráte celou akci připravil Kníže a jak vidíte sami, vše vyšlo parádně. Kníže, díky za parádní vše. Jen těch tvých 20 cm nového prašanu na některých závěrečných snímcích evokuje, že někteří z nás mají hodně krátké nožičky.

    Tak hurá do hor, zimní sezóna začíná!!! Ady

  2. Jarmila napsal:

    Přidávám se k hodnocení.

    Výběr místa a příprava letošního Zavírání i jeho závěrečné zhodnocení v článku super 🙂 Kníže, díky.

    Díky také všem zúčastněným za skvělou, milou a hřejivou atmosféru, přírodě a horám za to, že nám ukázaly svou přívětivou a nádhernou tvář, no a Františkovi za to, že jsem si to mohla vychutnat a běžet s lehkým batohem 🙂

    Jsem moc ráda a vděčná, že jsem mohla být zase tam nahoře, nebi blíž…

  3. František-FKDP napsal:

    Kníže, ač jsem měl možnost se seznámit s textem jako první, pracovat s ním a něco málo upravit/doplnit (třeba ten dárek Šímovi na vrcholu nebo závěrečnou řeč), až nyní, v klidu, jako „pouhý“ čtenář, jsem si vychutnal zpětně ten skvělý výlet, úžasnou atmosféru hor, winterraumu i kolektivu. Fěkuji za zoraginozování této úžasné taškařice!

    Jinak, pravda, sněhu jsi nám připravil více, ale my, Pepíkovi děti, jsme se rádi(y) vrátili(y) o mnoho let zpět, kdy to bylo na výletech s ním na denním pořádku. Hezky nás naučil prožívat v tom vše nabízené. Však tam s námi byl.

  4. Šíma napsal:

    Děkuji všem kdo výlet připravili a za milou společnost všech účastníků.Krása pro mne to nemělo chyb.Šíma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.