Totes Gebirge 28-30.10.2011

Oblíbený říjnový termín, krásná předpověď počasí, dobrá parta (Machyč, Gogan, Jarda a já) a nádherné okolí PrielSchutzhausu (1.422m) bylo zárukou kvality…

Ve čtvrtek večer vyrážíme do Hinterstoderu. Ráno dospáváme na parkovišti a moc se nám do té zimy nechce. Ale musíme. S batohy tak akorát (spacák, karoška, lezení, lana, laskominy….) nastupujeme na cestu k chatě. Hned jak vycházíme z údolí nad hmlu, začne nás sluníčko svlékat z oblečení, na chatu docházíme po dvou hodinách v trenkách a tílku. V útulném winterraumu bohužel nacházíme asi šest spacáků, což věští, že zde pravděpodobně nebudeme spát sami. Přebalujeme batohy a před polednem vyrážíme vstříc kopcům. Machyč a Gogan (MG) na feratu na Grosser Priel, my s Jardou na hřebínek Brottfalu. Mám pouze topíčko, takže cestu vůbec nenacházíme. Chodíme zmateně pod stěnou sutí. Po čase na horní lavici nacházíme štand. Sláva. Navazujeme se a začínám vzlínat. Terén je nepříjemný, lámavý, nezajištěný a obtížně zajistitelný. Po nerovném souboji to vzdávám a slézám. Dolů jedeme slaněním, 50m z toho tak polovina volným prostorem, a to se vyplatí…

Jdeme podél stěny a hledáme jiný nástup, pak již jen popolézáme podél stěny až to nakonec nasměrujeme na Klinserscharte a pak na feratu na Spitzmauer. Již nástup v severní zmrzlé straně je hodnotný. Vlastní feratu v podstatě vybíháme, prolistujeme knížku a sbíháme dolů. Na vrchol bychom to nestihli. Při sestupu začínají zhasínat. Když zhasnou úplně, trochu si pobloudíme a na chatu docházíme v půl osmý. Je nás tam celkem asi 15, MG nakonec spí venku. Před tím nás však ještě čekala bašta, medvěďáček a beseda u pivka.

Ráno nám to moc rychle nejde, vycházíme kolem devátý, MG na Spitzmauer, my s Jardou na jižní hřeben Grosser Prielu, 4+/5-, 600m. V půl jedenáctý jsme navázaný pod stěnou, na zádech batoh, na nohách pohorky, uvidíme, jak to pustí. Pouští to celkem dobře. Lezení nádherné, zajištěné, po pevném hrubém vápně. Za „chvíli“ jsme na hřebeni, zde se charakter mění, chodecké úseky přerušuje občasné přelezení stěnky, občas sněhový hřebínek. Vše zakončeno v posledním opravdu lezeckém místě nepříjemným dlouhým odlezem, následovaný nelezitelným komínem (prostě jsem se tam s batohem nevešel) nakonec překonaným nepříjemným vzdušným traversem. Cesta se po 100m napojuje na feratu, po které i my docházíme na vrchol Grosser Prielu 2515m. Je čtvrt na šest, tak se moc nezdržujeme a valíme normálkou dolů, zmrzlým žlábkem a sněhem na mačkách.

Na suti jsme již opět za tmy. Víme, že dole někde vede cesta a po ní jsme za chvíli na chatě, přesněji opět v půl osmé. Osazenstvo se trošku pozměnilo a notně zvětšilo. Bude nás tam spát asi 30. Před tím nás však ještě čeká bašta, medvěďáček, pivko a další laskominy.

Noc venku pod hvězdami je za odměnu.

V neděli již jen sestup do zimy, prohlídka Machyčových prodřených pat, konzumace domácích buchet a hurá dom. Na oběd zastavuji ve Včelné, a ti co si dali vepřové koleno, nelitovali, možná nelitují ani ostatní.

Nádherný víkend parťáci.

J

P.S.

Malá vzpomínka na loňské zavírání alp – Kdo umí, ten umí…..