Skialpový Obřák 9. – 11. 2. 2018 (4. ročník 2. díl)

Než jsme se v nížinách dvakrát otočili, byl tu druhý díl letošních oddílových skialpových radovánek v našich známých, ale ne ve všech koutech skialpově prošťouraných Krkonoších. Předpověď počasí, nahlášení či přislíbení účastníci a tajné plány = koktejl zábavy před námi.

První byl František (16:45), který měl naštěstí dostatek pomocnic na transport chmelového moku ze Šemíka na 4“. Zde zaskočil bandu hovících Brňáků. Za hoďku však bylo uklizeno a připraveno. V 18:15 přijíždí Kancléř a chlapi naráží. Shodou okolností je i 1“ obsazena naší suitou, jen schází organizátor Jagyč, tak 4“ navazuje se zástupci 1“ (Pavlem a Valerii) družbu u píva.

Krátce před sedmou přichází má maličkost s Adél. Zabydlíme se a pomalu rozjíždíme večer a čekáme na další příchozí. V 19:40 doráží Bělácká sekce (Mára, Máňa, Bořek) a jejich kamarád Honza. Večer se tím pěkně nakopnul a nabral otáček. Po chvilce seznamování převzal nový člen naší společnosti novou přezdívku Zelí (bohužel důvod vzniku přezdívky, se nedá zachytit do textu ani fotky či videa, NE smrad s „kysaného zelí“ to fakt neveme).Za chvilku se k velké radosti Áde dostavila Klárka a mohl se předat dlouho uchovávaný pamětní list.

A večer letí dál, diskutuje se vše, stejně tak se i vše, co teče, pije. Krátce před půlnoci poslední záznam v deníku 16 dospělých a Bořek……

7:30 budíček, koukám kolem sebe, ale skialpinisty by člověk skoro spočítal na jedné ruce. To se ovšem mělo brzo měnit…… Přestal jsem meditovat a zaměřil se na luxusní snídani, kterou nám Adélka začala servírovat na stůl. Vynikající domácí palačinky a marmeláda se hned tak na našich akcích nepodává MŇAM MŇAM.

Fůůůj, co to zase cítíme, ZELÍ kontroval svoji „zdravou“ snídani.

Než se všichni nasnídali a rozkoukali, přilétl Sojka a to doslova, dle jeho výpovědi opouštěl ve 2:00 ples své dcery a byl tedy rád za vyprošťováka s Márou. Krátce před 9:00 přivádí František dalšího člena výletu, Moniku. Start byl na 9:00. Připraveni vyrážejí, oficiální start přesunut k Boudě v Modráku.

Než jsme se stačili na kraji Modráku rozkoukat a nabažit nádherné scenérie sluncem zalité studny, už na nás volali dnešní poslední připojivší se členové Marcel a prvoskialpinista Rosťa.

Tím se náš počet ustavil na úctyhodném čísle 12.

Času není nazbyt, tak to hrneme směr první etapa – Studna, kterou dobýváme nedopatřením ve dvou skupinách. Každá z jedné strany (asi abychom zmátli zelené). Naše čistě pánská sekce se v půlce kopce zabývá výukou určování sněhového podkladu a jeho potencionálního rizika. Dle vyprávění na kopci se druhá smíšená skupina učila záchranu člena na zledovatělém svahu.

Ofotit krásné neokoukatelné výhledy na Sněžku i údolí a už to valíme. Tentokrát až co to dá k potoku. Parádní sjezd.

Nalepit pásy a už to štrádujeme na Výrovku, tady nám už hřeje místo Kindr s tázavým obličejem: „Kde se flákáte?“ 😎 . Dáváme v klidu jídlo a debatujeme, kam se vydáme (lehce se zvedly mraky). Vtom přichází František. Dotazuje se, co je vymyšleno, každý předloží svůj názor a následně se rozdělujeme na dvě skupiny. Jedna jde na Luční horu, Pramenným dolem sjezd, Dlouhým zpět k Výrovce, pak dolu do chalupy. Druhá přes Studnu zpět na chalupu.

Na Luční h. je krásně slunečno, ale začátek sjezdu do žlabu je zahalen mraky. To nás neodradí. Sníh drží a Mára razí cestu dolů. Po 100 výškových metrech vyjíždíme z mraků a sjezd je hned lepší. Zajímavý a pro všechny hlavně premiérový.  Nic, lepíme a šlapem vzhůru, ať nezatmíme, už se těšíme na Komouše pod ledem 😆 .

V 18:00 jsme skoro všichni (Marcel odjel z Modráku směr Pec domů) bezpečně zpět na 4“.

Děláme si pohodu. Zelího jsme přesvědčili, že se mu nechce a vlastně je bezpečnější nahlásit domů, že setrvá do rána. František vytahuje opět luxusní masíčko. Přichází běžkařská sekce Kindr a Jarda. Za nimi otevírá dveře Bosák s Luckou.

Dorazili i Libor a Kačka, ta ve dveřích prohlašuje: „Do smrti nechci vidět alkohol, neboť jsme protančili včerejší noc na plese, kde bylo vše zadarmo. Tak jsem si přivezla jen 1 lahvinku vína. Otevřete mě ji prosím?“  😀  😀 

Ve 20:05 naražen druhý sud. Dorazila i část 1“ a večírek pěkně frčí. Diskuze jsou na vše možné i nemožné. Mára se zkouší probrat dvojitou kávou, no zabere to, alespoň má kdo topit skoro až do rána 😎  a dopije se sud.

7:30 budíček, úklid chalupy a v 9:20 vyrážíme Obřákem vzhůru směr Sněžka – Studna. U Kovárny se loučí Zelí, že prý už je střízliví a může jet do Národního. Tak se loučíme a my jdeme také do Národního.

U Vodárny předbíháme dav svátečních skialpinistů a počasí nám dává tušit změnu plánu. Na Slezské boudě krátce čekáme na Janu a dohoda je jasná, dojít na Luční, tam jídlo a přes Kapličku zpět dolů. Fouká a leží mraky, jsme jak sněhuláci.

Sjezd do Obřáku byl pohodový a tentokráte za světla 13:20.

Douklidíme 4“, zabalíme zbytek věcí a razíme zpět do civilizace. Dole u Mámy nás dojíždí sváteční skialpinisti, které jsme míjeli u Vodárny…..

Za mě se víkendový koktejl sportu, zábavy a zážitku namíchal úžasně. Už se těším na další díl.

Díky všem účastníkům a organizátorům, kteří opět lákají na další pokračování těchto radovánek. 

Jířa

PS: Jediný celo víkendový běžkařský účastník Kindr poslal souhrnná čísla svého počínáni spolu s trasou 95km / 3940m. (pátek, sobota, neděle)