Normálkou na Großglockner, 26.-28.10.06

Na všechny a všechno jednou dojde, tak přišel ten právný čas i na článek o našem výstupu na nejvyšší horu Rakouska, Großglockner, 3798 m. Pro některé z nás šlo již o druhý pokus, kdy před dvěmi lety nás k vrcholu nepustila spousta sněhu a ledu. Zjistili jsme si tentokráte počasí a sněhové podmínky před odjezdem a po dobrých zprávách naplnili auto lidmi, věcmi, jídlem a pitím a vyrazili.

Odjezd byl ve středu, 26.10. ve 21:00 od VČE v HK a přes PU, ČB (zde jsme dobrali Kubu) a Linz dorazili ve čtvrtek, 27.10., v 7:15 k Lucknerhaus (1948m), výchozímu místu na výstup normálkou. Těch je více z více stran, ale mi si chtěli sundat pytel na již jednou absolvované trase. Úkol zněl jasně: dojít přes Lucknerhütte (2241m) na Stüdlhütte (2802m), ubytovat se, aklimatizovat na nějakém bližším vrcholku, dospat noční cestu a druhý den vyrazit na vrchol přes Erzherzog-Johann-Hütte (3454m). Vzhledem k né idelální předpovědi na sobotu, rozhodli jsme se nakonec zkusit vyjít na vrchol ještě týž den. A jak řekli, tak udělali.

Popojel jsem tedy ještě něco výše, téměř k Lucknerhütte a omráčen nádhernými výhledy na Glockner jsem, stejně jako ostatní, popadl nejdříve fotoaparát. Po přebalení se a odvezení auta zpět na parkoviště, vyrážíme v 8:00 ke Stüdlhütte. Tam přícházíme v 9:45, nijak se nezdržujeme, dělíme se na dvě skupiny a v 10:30 pokračujeme dál. Já, Aleš Soukup, Honza Čapek a Libor Kožíšek chceme zkusit Stüdlgrat, ostatní, Kancléř s Kindrem a Ketaketim a Kuba s Jagyčem a Goganem jdou normálkou. Po půl hodině se přidávám ke druhé skupině, neb se mi nejeví postup naší skupiny dost rychlý s ohledem na to, co nás čeká.

Příjemným, nekonfliktním terénem a za pěkného počasí přicházíme k Erzherzog-Johann-Hütte, kde lehce od 12:30 do 13:00 odpočíváme. Další postup zpestří informace vracejících se Čechů z vrcholu, že bez lan a sedáku je to neslezitelné. Invalida Jagyč se dobrovolně vrací pro lano a sedáky, které postupně cestou k vrcholu odhazuje naštván především tím, že na něj nečekáme a využívajíc těžce získaných zkušeností z cest minulých, úspěšně přicházíme k vrcholovému kříži, 3798 m. Zajímavé vrcholové partie, zvláště pak mezi Klein a Großglocknerem byly obvzláště vzdušné. Pohled dolů Palavičiho žlabem nám morálu nepřidal. Bylo 14:30, kocháme se, fotíme Großvenediger, Gr. Wiesbachhorn, Hochalmspitze a další krásné vrcholy, občerstvujeme se sušenkami a vrcholovou plzničkou a vyhlížíme první skupinu. K vrcholu neměli daleko, tak jim uvolňujeme místo na vrcholu a v 15:00 otáčíme zpět. To jsme ovšem ještě netušili, jak se, co se skupiny A týče, hluboce mýlíme.

Sestup odpovídal náročnosti výstupu, takže na chatu Erzherzog-Johann-Hütte přicházíme v rozmezí 45 minut. Dále pokračujeme společně a v 17:45 přicházíme na Stüdlhütte. Jakési cizí jelito nás nejdříve totálně vykouřilo, že první hodinu trávíme a vaříme venku, poté se pomalu usazujeme ke stolu a začínáme hodovat a oslavovat. Zvláště stařeček byl šťasten, že se vrcholu nejvyšší hory dožil. Mně pak přišlo příznačné, stanout na nejvyšší hoře Rakouska v podvečer svátku rozpadnutí se Rakousko-Uherské monarchie. Posílám sms skupině A, od které očekáváme brzký návrat. Odpověď byla jako blesk z čistého nebe: teprve okolo sedmé večer doráží na vrchol a pokouší se o sestup. Za tmy. Byli jsme jak na trní, po jedenácté (!!!) přichází k Erzherzog-Johann-Hütte, kde zůstávají ve winterraumu a k nám se přidávají až ráno. Nás to uklidnilo a dopili jsme zbytek alkoholu. Poté jdeme na kutě.

Nad ránem odchází Jagyč s Jirkou, který dorazil večer, opět k vrcholu, ovšem cestou náročnější, viz článek Hřebenem Stüdlgrat na Grossglockner. My se po snídani, v sobotu 28.10., procházíme po okolí, stoupáme na vrchol nad chatou, Fanotkogel (2905m) a fotíme nádherně se ukazující Glockner, kde vlevo stoupala již zmiňovaná dvojice a vpravo sestupovala již zmiňovaná trojice. Jirka s Jagyčem se osamostatnili i díky autu Jiřího, my tedy společně scházíme po dohodě na parkoviště, balíme a ve 13:20 odjíždíme rychlostí blesku směr Čechy. Výlet ukončujeme ve 21:05 u VČE.

Co dodat. Skvělý výlet, ověnčený více jak 100% úspěšností, což se tak často nestává. Přálo nám počasí i okolnosti jiné, pro takovýto výstup velmi důležité. Rád se sem kdykoliv vrátím a všem tento vrchol doporučuji. Takže tentokráte neříkám NIKDY, ale JEŠTĚ VÍCEKRÁT.

Prezident-FKDP

PS: až budu u výkonějšího PC, pokusím se přiložit pár fotografií.