Lezecký ráj v okolí Rothornhutte

Zinalrothorn (4.221m), Trifthorn (3.728m) a Ober Gabelhorn (4.063m)

 

 


místo:                         Walliské Alpy
termín:                        6.-12.7.2008
lezli:                           Jirka Lukeš (Jagyč) a Jirka Pražák (Bosák)
                                   Jarda Melger a Aleš Gabriel
                                   Milan Horák a Mára Víšek

Venku prší, pěna pivka pomalu sedá, voňavá véča tahá za nos … v teplíčku domova si prohlížím fotky Alpských velikánů, jenž naplno prověřily a potěšily naše lezecké duše…



…je neděle 6.7., 4 hod. ráno a 6 típků 2 auty vyráží směr Tasch ve Švýcarských Walliských Alpách. Přijíždíme kolem půl šestý večer, rychlá bašta, balení a pak vláčkem do Zermatu (1.606 m.n.m.)
Pěkně se nám rozpršelo i blesky se dostavily, ale jinak výstup na chalupu Berggasthaus-Trift (2.337 m.n.m.) byl vcelku příjemnou 1,5 hodinou záležitostí.
Pondělí 7.7. – „chčije a chčije“ jak by řekl klasik, takže pěkně pomalu pozvolna pokračujeme ve výstupu na chalupu Rothornhutte (3.198 m.n.m.). Odpoledne se nebe čistí a tak vycházíme na cca 5 hod. aklimatizační výstup po úbočí Zinalrothornu k skalnímu výšvihu na kótě 3.700 m.n.m. Závěrečný vysněžený skalní práh je vcelku slušný mixový prásk. Až při sestupu zjišťujeme, že „normálka“ je o 2 žlaby vedle.

Úterý 8.7., 5.00 je jasná noc a tak vyrážíme ve stopách švýcarské a holanské lezecké trojice. Brzy svítá a Alpy ukazují svůj čerstvý bělostný kabát v kontrastu ranního rozbřesku – fotíme, fotíme, fotíme, …



Rychle vystupujeme na kótu 3.882 m.n.m. Milan s Márou tady pro dnešek končí, zbylé dvojičky nalézáme do střídavě do skalního a mixového terénu. Sněhu je mnohem víc než běžně bývá (oficiálně sezóna začíná až za pár dní) a tak ve žlabech i ve stěně není nouze o „vypečené“ kroky. Dolézáme do sedla k 1. strážci zvanému Gabel.

Klasifikace až na horní zaledněnou rajbasovou plotnu odpovídá popisovanému III.st. Velmi brzo přelézáme mladé lezce z Holanska a „tlačíme“ před sebou první skupinu s vůdcem (ještě, že tam byl – orientace ve stěně je velice bídná!!!). Od Gabelu se leze po východních stěnách – šíleně fouká – lezeme na průběžné jištění, jde to rychle – jen není čas a vhodné místo na ustrojení. Už je zcela viditelné, jak se zimou třeseme. Cca 30m pod vrcholem nalézáme menší skalní úkryt, doplňujeme tekutiny a mikiny pod goráčovky. Závěr a vrcholový kříž si už užíváme naplno – 11.00 4.221 m.n.m. Zinalrothorn zasloužená nádherná podívaná. Východní stěny jsou celé zahaleny v mrakách … Weisshorn je jak na dlani…

Po půl hoďce zahajujeme sestup. Švýcaři sestupují SZ do Zinalu, Holanďané vzdávají cca 100m pod vrcholem, kousek nad nimi s Jagyčem míjíme Jardu a Aleše v „morálové“ skalní pasáži. V sedýlku pod Gabelem docházíme sestupivší Holanďany. Poslední sestupový traverz k nástupu na kótě 3.882 m.n.m. má spoustu sluncem rozbředlého nového sněhu – celý úsek poctivě zakládáme jištění. Závěrečných cca 700 výškových metrů k chalupě je pěkný „očistec“ – slunce pálí a sníh se boří nad kolena… Je 17.30 – po 12,5 hodinách jsme konečně na chalupě. Jarda s Alešem bojují celých 14 hodin – na Rothornhutte dochází utahaní, ale spokojení ve 21.00.
Středa 9.7. – v 9.00 vyrážíme na nedaleký Trifthorn (loni v srpnu nás v polovině výstupu vyhnala sněhová vánice). Po hodinovém ťapání přes Trifthongletscher, překonání zasypané odtrhovky a výstupu nezáživným a nepříjemným žlabem dolézáme do sedýlka Triftjoch (3.527 m.n.m.). Před sebou máme přesně 201 výškových metrů nádherného lezení po exponovaném hřebínku v pevné skále.

Ve 12.30 dolézáme (jištění opět na průběh) na vrchol Trifthorn 3.728 m.n.m. Je jasno a teplo a tak se kocháme tou okolní nádherou. Uchváceni bezvadnou lezbou rušíme slanění a vše si zpět poctivě slézáme. Na Rothornhutte dorážíme v 18.15, následuje vaření večeře před chalupou za podvečerního sluníčka – společně s Milanem a Márou, kteří si dnes užívali kratší lezecké úseky v JV stěně Trifthornu. V očekávání následujícího výstupu uléháme brzo. Jarda s Alešem dochází až za tmy, ale Trifthorn mají (dali 13 hodin lezby, tj. za 2 dny už mají 29 hod. … smekám před neskutečným fyzickým a psychickým fondem obou borců).
Čtvrtek 10.7. – „výstupový den“ – objednáno je počásko bez mráčku a bez větru – vyrážíme tedy (všichni včetně Jardy a Aleše) první (z mnoha lezců ubytovaných na chalupě) a to v 3.30 ráno. Je vyhvězdíno, svítání nás zastihuje pod Wellenkuppe ve výšce cca 3.500 m.n.m. Po strmém, ale pohodovém ledovcovém výšlapu následuje sněhový žlab a pak úžasný cca 100m skalní výšvih po vyhřáté pevné lehce ukloněné skále = „pošušňáníčko“.

Vrchol Wellenkuppe 3.903 m.n.m. dosahujeme před půl sedmou. Pokračuje sněhový hřebínek s převějemi až ke skalnímu strážci (Gendarme) – dle průvodce nejtěžší místo výstupu i přes zajištění fixními lany. Určitě to nebylo zadarmo, Milan s Márou před strážcem otáčejí. Dál pokračuje ostrý sněhový hřeben ústící v závěrečný několikadélkový skalní a mixový výšvih. Docela mazec. Po necelých 6 hod. jsme ale na vrcholu – Ober Gabelhorn 4.063 m.n.m.  V závěru nás přelezla (asi francouzská) dvojička – vůdce i ? lezou pěkně a vše na sólo!!!, je to síla a dost v
elký risk, na vrcholku se ani nezdrží a sestupují JZ k Schonbielhutte … jejich boj. My si zatím užíváme božských výhledů na všechny okolní zasněžené 4tisícovky. Po ½ hoďce zahajujeme sestup. Na skalním strážci potkáváme dvojici starších skotských lezců – i přes vcelku slušné výkony (alespoň prvolezce – je vidět na další fotce) postupují hrozně pomalu a stále jsou zatraceně vysoko … přesto mají spoustu humoru a do „nepohody“ – nějaké to kilo navíc (druhý den zjišťujeme, že po další více než hodinové snaze o přelez Gendarme  otáčejí a nakonec jsou nuceni bivakovat ve žďáráku kousek pod Wellenkuppe ve výšce cca 3.750 m.n.m.).

My si užíváme slez podvrcholového skalního výšvihu z Wellenkuppe, následující neplánované hodinové bloudění a slaňování v suťovisku nám pak důrazně připomíná, že „pravidla“ určují hory a ne my. Následuje už jen pohodový sestup po ledovci na chalupu. Dnešní tůra čítala 12,5 hod. Navečer dochází i Jarda s Alešem a tak si všichni pohromadě (vč. Milana a Máry) užíváme poslední sluncem prozářený večer. Večerní pivko a karty na chalupě příjemně zakončili tento úspěšný den a pobyt.
Pátek 11.7. – všichni jsme se dosytnosti vyspali a za ranního slunce na terase nasnídali. Pak už jen balení, platba a … a začlo pršet. Koneckonců dnes už nikam nelezeme a na sestup je to docela příjemný – kousek nad Zermatem se obloha opět vyjasňuje a tak si užíváme krás zelených Alpských údolí v „podledovcové“ zóně. Pak vláčkem do Tasche a v 15.00 vyrážíme zpět do ČR.
Doma jsme v sobotu kolem 4 ranní.
… a závěr ? : učebnicová aklimatizace, přesně načasovaný počásko, nádherná ucelená lezecká oblast a skvělá parta … pohoří okolo Rothornhutte zůstane navždy vytesané v našich vzpomínkách.
___________________________________________________________________________

Pár užitečných cifer:
Cesta TU – Tasch                     1.300 km
Parking                                      5SFr/den
Taesch-Zermat-Taesch            10€
Trift                                           18€/noc, 4€/pivko
Rothornhutte                            17€/noc, 4€/pivko

___________________________________________________________________________
A pod čarou pro ty, co to dočetli až sem… Jedna speciální fotografie…Paparatzi nespí.

První komentář

  1. Ping from Walliské Alpy – Ober Gabelhorn, Zinalrothorn, 3. – 10. 8. 2018 » HO Sokol Stěžery:

    […] je nám krásně. Opět vzpomínáme na JaBo a jejich pobyt v tomto místě v roce 2008 – http://www.hostezery.eu/lezecky-raj-v-okoli-rothornhutte/. V tuto chvíli mají jejich texty pro nás konkrétní podobu. Vize Františka na další dva […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.