Letos? Poslední?
O víkendu mimolezecké aktivity s dětmi, tak na lezo zbývá pátek. Naštěstí jedu v pátek služebka do Benešova a Radek odpolko může, tak pojedeme na Vltavskou žulu. Vybíráme oblast Velká….
Celé dopoledne tady hustě pršelo tak je přístup namáchaný a hnusný, pěšinka nečitelná, přístupová rokle plná bláta, mokrých kamenů…hnus.
Skály jsou ale suché a krásné, lezeme postupně ve 3 sektorech, propojených traverzovou cestou nad Vltavou po kramlích a řetězech. Cesty dlouhé kolem20 m, nádherné 6 -7, zkoušíme s Ráďou i jednu 8- oba AF. Příště si ji dáme v kuse.
Předposlední cestu lezeme Hranu za 6, krásná náborová, 2hvězdy, 40m, 10háků.
Poslední (osudová – devátá toho dne) lezeme vedle cestu za 6-, s batohy na zádech. Nahoře doberu Radka, v klidu pozorujeme podvečerní řeku, je nádherně…. Už se stmívá, tak jen přejít pár skalek, prohrabat se roštím, k autům a dom. Beru už i čelovku, za chvíli bude potřeba.
Před námi poslední skalka, už v mlází tak není nic pořádně vidět, doprava obejít nejde, vracet se nám nechce, uděláme dva koky nahoru a jsme v křoví a snad i na horní pěšině….
Rup
Padám, letím dlouuho…
Ráďa z dálky volá co mi stalo??….
Ležím na břiše, nohy necítím, naštěstí jen chviličku…bolímě všechno……to je snad dobrá zpráva. Nejhorší jsou záda.
Když se trošku vzpamatuju ze šoku, říká mi Radek, že jsem spadnul 5m do přístupové rokle, a tam jsem se ještě asi 20m koulel, mezi stromy a kameny…….
Radek mě zkontroloval, říká že mám na zádech bouli. Zkouší hledat moje brýle, ale marně.
Vstávám, kousek zkouším jít, po čtyřech, ale po 10m si u batohu lehám a odpočívám.
Vstát znovu jsou už muka,,, takže 112, dobráci jsou na místě asi za 20min, pak ještě další a i profíci, tahají mě svahem v nafukovacích nosítkách přes hodinu. Pak čekání na vrtuli, a už letím, do Střešovic.
Na Emery na mě vrhne 7 lidí, výslech, očištění a dezinfekce ran, prohlídka….. Následuje RTG, CT a možná ještě něco, jsem pod prášky tak to úplně nevnímám.
Ortel: komprese obratle, konzervativní léčba=korzet a v neděli dom.
Za 20min už mě ubytovávají a převazujou sestry na pokoji. Usínám ve 4 nad ránem.
So Ležím na zádech, piju a vylučuju. Bylo mi sděleno, že korzet je zavřený u soukr. firmy, bude v pondělí. Volám sousedovi Michalovi z FNHK, který mě uklidňuje, že prý jsem dopadl ještě dobře.
Ne Ležím na zádech, piju a vylučuju. Těším se na korzet.
Po Ráno 6:45 probíhá mladý doktor, říká že bude korzeta RTG…. Dopolko mě změří, po obědě mi to nasadí. Když si to později nasazuji sám upínám to na sebe jinak. Prý taky dobře…… Konečně můžu na záchod. Večer mě vezou na RTG. Jiný doktor něž ráno se nedostavil. Od spolupacošů se dozvídám, že to ráno byla vizita…..
Ut Ráno 6:45 probíhá mladý doktor, říká že se podívají na RTG a možná zítra mě pustí dom…. Využívám momentu, když jde dál, prám se, jestli by to propuštění nešlo již dnes….prý se uvidí.
V 9 mi vrchní sestra dává obálku pro mého doktora a můžu dom. Když se ptám na informace, tak doktoři operují. Vše je v obálce…. Můžu ležet bez, stát i sedět v korzetu, klid…..
Vyhlídka, 3 měsíce korzet, pak podle stavu.
Tak na sebe dávajte bacha. Slaňákem to nekončí.
Dík Ráďo za pomoc i transportem
Dík Michale za psychickou podporu.
Dík Klárko, že to se mnou vydržíš, i když to není lehký.
Díky andělíčku strážníčku, žes mě vyhnul těm stromům a kamenům dole…to bych ty bláboly tady asi nepsal.
Pondělí, 11 června 2018 at 8:42 |
No nazdar, tak ať seš brzy v pořádku. Tvůj andělíček strážný má už asi trochu opelichaná křídla, proto tě neochránil pořádně, ale aspoň že takhe. Přeji hodně trpělivosti a Klárce hodně sil.
Pondělí, 11 června 2018 at 8:42 |
Jéje, anonym jsem já:)
Pondělí, 11 června 2018 at 9:18 |
Jagyč dej se dokupy, at si můžeme něco hezkého vylézt na tom našem písečku!!!!
Pondělí, 11 června 2018 at 9:47 |
Brzké zotavení, dej se dokupy.
Pondělí, 11 června 2018 at 9:51 |
Nu, chlape, asi tak: konec dobrý, všechno dobré! Jsem rád, že si od Tebe mohu přečíst bláboly. 🙂
Pokud se vám ten den podařilo něco hezkého vyfotit, tak to sem vlož, ať je ta optimistická vize pěkně podtržená!
A něco mého závěrem: radši si přidej klidu, ať jsi na zimu fit!!! Se zimní přípravou na stěně pak přijde i touha vyrazit do přírody. Ale jak Tě znám, ty si určitě vyrazíš dřív. 🙂
Pondělí, 11 června 2018 at 12:14 |
Doma bude, už se narajzoval dost! 😉
Pondělí, 11 června 2018 at 13:13 |
🙂
Pondělí, 11 června 2018 at 9:57 |
No nazdar Jirko.
Honí se mi hlavou sto věcí, každému se může něco stát. Psát tu nějaký moudra je asi zbytečný. Já teď beru za vděk hlavně překližkám a jsem rád, když mohu dělat někde kde je k mání alespoň překližka, ale proč o tom píšu ? Mám srovnání v zodpovědném přístupu z různých částí světa a u nás až příliš často postrádám zodpovědnost, vzájemnou kontrolu, pozornost a koncentraci při jištění, nedostatečnou přípravu před nástupem do stěny, protože honem, honem … a taky snahu za každou cenu strhat všechno, jako by to byl poslední den.
Jirko, věřím, že i nadále budu hltat Tvoje články, že budeš nadále mojí inspirací a jedním z nejplatnějším členů našeho oddílu.
Přeju ti ocelový zdraví a brzkou zotavenou. Buď rád, že nejsi chromej a čerpej duševní sílu z Tvých předchozích prásků a žij představou, že zase polezeš.
Moc Tě zdravím a držím palce, vole !
Ahoj, Pták
Pondělí, 11 června 2018 at 12:19 |
A je to tady. Trudnomyslnost! Kdybychom měli míč…
Pondělí, 11 června 2018 at 12:41 |
Vítej v klubu, Jagyči!!! A vítej zpátky na světě!!!
Vzhledem k tomu, jaký jsi nezmar, usuzuji, že jsi o tomto víkendu už ladil formu v terénu.
Držím palce, Ady
Pondělí, 11 června 2018 at 17:08 |
Jirko, ať jsi brzy fit v plné síle! Klárko, pevné nervy!
Pondělí, 11 června 2018 at 21:49 |
No, poučný článek…jak říkáš, slaňákem to nekončí. Nevěřil bych, že cesta ze skal se může takhle zvrtnout. Takže poučení: ze skal do hospody raděj ještě za světla.
Je to tak trochu daň za sportovní život. Jak mi říkal doktor při zánětu šlachy: to máte jedno, když budete sedět doma, budete sem (do špitálu) chodit s vysokým tlakem infarkty a obezitou.
V každém případě přeji rychlé uzdravení. Říkáš 3 měsíce, měsíc bude rehabko, takže na podzim na druhém už něco dáš. Zatím dopiš lezecký deníček, dosypej mágo do pytlíku, uteče to jako voda.
Úterý, 12 června 2018 at 21:47 |
Přeji brzké uzdravení. Nyní se alespoň budeš moci plně věnovat dětem a nebude tě rozptylovat lezecká aktivita. To si asi nechtěl slyšet ;-).
Na Velké jsme byli lézt před dvěma roky a přístupová pěšina opravdu nebyla žádný med, proto chápu, že jste si chtěli takto ukrátit cestu nahoru. S cestou nebylo spokojeno více lidí, proto vytvořili novou přístupovou cestu, která vede nad hladinou Vltavy po kramlích a řetězech. Škoda, že jste to nevěděli. Každopádně i tato cesta je za tmy velmi náročná. Věřím, že se na podzim ještě potkáme na skalách.
Středa, 13 června 2018 at 18:08 |
Díky všem. Ono to půjde, pomalu ale půjde.
Pondělí, 18 června 2018 at 11:29 |
Ahoj Jirko. Kamarádi už moudra napsali, tak se jen přidávám k přání brzkého uzdravení. Ať je tělo i duše zase zcela v pořádku.
Čtvrtek, 12 července 2018 at 23:10 |
Ahoj Draku, říkal mi to až Kamil o víkendu v M.Skále, nechtěl jsem věřit. Jo dějou se věci v životě lidském a někdy se nedají ani ovlivnit i když se o to snažíme a dáváme si pozor, vím svý. Držím palce a dej se rychle dokupy ať vyrazíme lízt !