K patě symbolu oddílu aneb prvně nad 4 000 m n. m., 2. – 9. 7. 2017

Co uskutečnit začátkem letošního léta jsem měl v hlavě již chvilku, jen jsem musel najít místo, kde plán realizovat a přemluvit Guida Ade, že to bude v pohodě. Tak, kde jen zkusit, co dělá mé neznalé tělo v nestandardních výškách? Kamarádi a strejda Google vybral čtyři možné vrcholky švýcarských Alp v pohoří Wallis. Lagginhorn 4 010 m ; Weissmies 4 017 m ; Allalinhorn 4 027 m a nebo Breithorn 4 164 m.

Takže hurá vstříc novým zážitkům. Švýcarsko jsem doposud navštívil jen tranzitně, takže i země jako celek pro mě nepoznaná. Ade říkala, že kdo nejel autovlakem, jako by nebyl ve Švýcarsku a měla pravdu, jelikož na druhé straně tunelu to byl už jen kousek.Po přejetí údolí a pár km jsme již stoupali do údolí Zermattu a utábořili se v kempu ve městě Randa v objetí krásných 4 000 m štítu. Předpověď počasí hlásala v nadcházejících dnech ideální stav, takže rychle spát, hory čekaly. 

První den

Ráno nás vzbudil mlžný opar, ale věděli jsme, že všeho jen do času. Tak jsme hodili batohy na záda, skočili do taxiku a vyrazili směr Zermatt 1 620 m. V tomto městě je zapovězen pohyb motorových vozidel. Ty končí v 5 km vzdáleném městě Tasch, ze kterého je možno se dopravit vlakem, taxíkem kolmo či pěšky na kraj města. Po samotném městě jezdí jen elektromobily. V infocentru jsme zjistili, jak funguje logistika ve městě.

Po krátkém rozhodování jsme vykročili směr první vytyčený cíl. Šáhnout si (já prvně,  Ade po 21 letech) na oddílový symbol MATTERHORN.

Skrze město se nechaly potkat různé symboly luxusu, ale i raritní školku.

 

 

Za městem jsme začali stoupat dle šipek, po prvních 250 výškových metrech jsme dorazili k mezistanici lanovky FURI (1 867 m). A jelikož to byl první den, tak jsem si nakrátili cestu o 710 metrů lanovkou k Schwarzsee (2 583 m). Před výstupní hranou na nás vykoukl poprvé.

Ade říkala, že se jedná o solitérní kopec a tudíž přitahuje stále mraky a je vlastně velká náhoda, pokud se podaří jej vyfotit bez mraků. No já si přál pěkné počasí a tak na nás skoro bez přestání koukal celý pobyt holý jako robátko 🙂 .

Vykročili jsme směr Hörlinhütte (3 260 m), za kterou začíná výstupová cesta na samotný vrchol. Byl to ještě řádný kus cesty, ale stálo to za to. Čím blíže se člověk dostával, tím na něj více dýchá majestátnost tohoto sólisty a narůstá obdiv všem, kteří jej částečně či úplně pokořili a vrátili se zpět. Tyto pocity mně jen potvrdil český pár horolezců, které jsme pod patou hory potkali. Zmoženi se vrátili cca z půlky hory díky vysoké sněhové pokrývce, která znemožňovala bezpečný výstup.

 

Osahali jsme si řádně kopec a otočili se zpět, čekalo nás cca 1 650 m zpět do města.

Cestou dolů jsme vymysleli taktiku na zítřejší první pokus o zdolání druhého cíle cesty 4tis. hranice.

Druhý den

Ráno byla obloha vymetená, rychlá snídaně a pak 20min. pěší přesun na vlak. Přešli jsme probouzející se město Zermatt a vyjeli první lanovkou až na Klein Matterhorn (3 883 m). Tím jsme překonali nezáživné pasáže štěrkových karů ledovce a jeho rozeklané vrásky. I jen samotná cesta soustavou lanovek je velkým zážitkem, ale kvůli technickým krásám tu nejsme. 

 

 

 

Skrze skálu jsme prostoupili do jiného světa sněhu a ledu.

Přezbrojit na postup po ledovci a hurá vzhůru, kde k vrcholu zbývalo cca 300 m. Zdálo se mě to jako kousíček a než se kopec začal zvedat, to tak i vypadalo. Ale nakonce jsem byl rád, že to lano šlo přede mnou „samo“ a já ho musel jen následovat. Najednou se zastavilo, já zvedl hlavu a slyšel jsem gratuluji, zvládl jsi to 🙂 .  Výhledy byly úžasné, ale díky přetlaku dalších skupin různých kvalit jsme se chvili pokochali a sestoupili raději dolů.

 

Za odměnu jsme se šli podívat na Klein Matterhornu do útrob jeho ledovce, kde nás čekal krásný umělecký zážitek lomu ledu a světla.

Zbytek odpoledne jsme se bavili cestováním po okolních vyhlídkách za pomoci lanovek a zubačky. Na Gornrgratu jsme mohli jako na dlani pozorovat okolní ledovce.

Třetí den

Po dvou výstupových dnech jsme se věnovali odpočinku, prohlídce města Tasch a přesunu do vedlejšího údolí Saas. Ubytovali jsme se ve meště Saas-Grund a připravili taktiku na další výstupový den.

Čtvrtý den

V šest ráno bylo krásných 6°C a na obloze opět ani mráček. Rychlá snídaně a přesun do města Saas-Fee na první lanovku, která nás dostala do 3 000 m. Pak dále ještě kousek metrem jako na Petřín a byli jsme ve 3 500 m.

 

Před námi se vyloupl vrchol Allalinhornu a zbývajících 527 m cesty. Nahoru to bylo o poznání jiné než na předchozí vrchol, ale tělo si již zvykalo. Stejně jsem byl zase ke konci rád, že přede mnou jde ten provázek. Vrchol byl opět náš, ty výhledy se fakt neomrzí.

 

 

 

 

 

Cestou dolů jsme to vzali i přes přírodní mosty nad trhlinou, jako součást školení.

 

 

 

Guide si pak za odměnu mohl pokecat se sebou rovným 😉 .

 

 

I zde bylo podzemní království ledovce Allalinu (či královny). Byla to opět úžasná podívaná.

 

Při večerním relaxu jsme zjistili, že se počasí pomaličku mělo kazit. A tak jsme následující den chtěli zkusit jeden ze dvou zbývajících kopců. Popis výstupu nebyl úplně zřejmý. Bylo to systémem, vyjedeme nahoru a uvidíme.

Pátý den

Ráno bylo o stupeň teplejší a tak jsme s chutí vyrazili na protější kopec na první lanovku, která nás dovezla do 3 200 m. Na kopci jsme se rozhlédli vpravo směr Weissmis a vlevo na Lagginhorn.

Dle Guida by byl postup na Weismiss skrze složitější ledovcové kuloáry pro naši dvojici a mou nezkušenost zbytečný risk. Tudíž jsme se zaměřili na levou stranu na Lagginhorn. Tam se jevilo sedlo Lagginjoch a dále se uvidí.

Po cca hodině jsme stanuli v sedle (3 499 m) a já pochopil proč v průvodci psali výstup na 4h, sestup na 3h. Bylo tam kamenné bludiště se systémem najdi si cestu, když ti to neujede. Po krátké diskuzi jsme se shodli, že kopce tu stojí již chvilku a ještě chvilku počkají.

V klidu jsme se tedy dali zpět dolů a užívali okolní přírody.

Cíle naší cesty jsme zdárně splnily a tak jsme se mohli začít věnovat obyčejnému turistickému prozkoumávaní zdejších krajů.

Jakožto nádhernému ledovcovému jezeru Stausee Mattmark (2 197 m), kde psali, že od roku 1965 ledovec Alalin nezměnil svoji mocnost. A jak před tím pustošil po staletí krásné údolí Saas, kdy několikrát protrhl přírodní hráz, než začátkem 20. století byla vystavěna stávající.

Šestý – sedmý den

Sestoupili jsme zpět do centrálního údolí a přes prohlídku měst Lausanne a Zürich jsme se vrátili zpět.

Byl to krásný týden v nádherných horách, kde toho je k objevování na každém kroku či za každým vrcholem spoustu.

 

Jířa a Ade

 

7 komentářů

  1. František-FKDP napsal:

    Nu, Jiří, vítej mezi čtyřkaři a čtyřkami (nebo čtyřkařkami?)!!! Gratuluji!!!

    Moc hezký článek, měli jste krásně. A užil sis vše, i otočku zpět. Ideální příprava na další a další vrcholy. Jen tak dál!!!

    Guidovi samozřejmě též patří slova chvály!!!

    PS: ještě trošku zapracuj na fotkách, prosím. Ať je lze rozkliknout. Už v tomto měřítku jsou hezké, tak ať jsou ještě více oku lahodící.

  2. Jířa napsal:

    Děkuji(jeme) Františku za pochvalná slova. Od toho nejpovolanějšího to potěší 😉

    PS: Fotky upraveny, děkuji za upozornění.

  3. Adéla napsal:

    Já, Guide této akce, mohu konstatovat, že Jíra respektoval všechny rady ledovcových hor. Výstupy si úspěšně s úsměvem odfuněl a tentokráte netáhl v batohu ani jedno pivo :-). Slivovici jsme přivezli zpět téměř plnou!!!

    Hory vyšly, počasí na jedničku. Následná oslava na plážovce ve Stěžerech byla toho důkazem.

    Dávám palec nahoru, Ady

  4. Rosťa napsal:

    Pěkný článek a pěkné fotky!

  5. Kindr napsal:

    Také já vítám Jířu mezi vysokohorské turisty. Měli jste parádně a to je na namlsání a nalákání nováčků to nejlepší. Jen tak dál!

  6. Jana D. napsal:

    Nádhera!!! Gratuluji. Je tak dál.

  7. Pokyša napsal:

    Jsi už prostě betelné horal! A příště na Jošta:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.