Na vrcholku hory ze železa, ze čtyř stran se hromy ozývají, obzor blesky křižují. Pod skaliskem oheň plápolá. Koruny dubů letitých nad hlavou mám, nad nimi hvězdy skrz oblaka září. Na vrcholu hory ze železa mám k hvězdám blíž. Však, čím blíž jsem hvězdám, tím větší je tu zima. Život je tam dole, v údolí, kde štěstí střídá smutky a smutky zase láskyplná objetí. Čekám tě v údolí… Pod nohama Zemi a v duši vůni růží…
- Hezký článek, hezké akce.... a děkuji za poděkování:) Štafeta ale klapla i díky tobě a všem pomocníkům i zúčastněným. A…